Nakupování a zařizování

Nikoho asi moc nepřekvapí, že potřebuju zařídit spoustu věcí. Naštěstí tady jsou celkem zvyklí na nechapávé zahraniční studenty (na Purdue je asi 3. v USA co se počtu mezinárodních studentů týče) a pořádají pro nás celkem dost různých programů.

V pondělí jsem se zvládl zaregistrovat a vyřídit si studentskou průkazku. To šlo celkem v pohodě, jediný problém byl, že registrace začínala v 9 ráno a já měl od 10 psát písemku z topologie. Sice je hrozně mátlo, že mám jiný druh víza než drtivá většina ostatních (to kvůli tomu, že jsem tu přes Fulbrighty), ale i tak jsem to naštěstí tak akorát zvládl. Jinak jsem toho až do středy moc nevyřídil, každý den jsem psal nějakou písemku, tak jsem se ve volném čase snažil aspoň trochu připravovat.

Pak se to ale rozjelo – ve středu odpoledne jsem zašel do něčeho jako nemocnice, co Purdue provozuje na kampusu, dal jim potvrzení o pojištění a očkování a nechal se otestovat na tuberu. Ve čtvrtek a v pátek odpoledne jsme měli řadu víceméně nezajímavých přednášek o tom, co a jak. Dobrá věc na těchto seznamovacích programech je, že dostaneme celkem často zadarmo najíst – a můžem se u toho seznámit s ostatními studenty. Jak jsem čekal, je tu spousta Číňanů a Indů a aspoň někdo snad z každé oblasti na světě.

Dost těchto pikniků pořádají různé křesťanské organizace, na Purdue jich je snad 50. Jedna třeba v sobotu dopoledne rozdávala novým studentům nábytek, tak jsem si tam našel ledničku a magneťák na pokoj.

V neděli jsem vyrazil nakupovat do velkého nákupního střediska Tippecanoe (tak se jmenuje náš okres) Mall na kraji města (řekl bych, že je ještě větší, než Olympie v Brně, ale není to všechno pod jednou střechou). Kamarád Khalid z Jordánu, se kterým se znám už z Fulbrightí orientace, totiž prošel pár obchodů v okolí a říkal, že tam je to nejlevnější – sám si tam taky koupil notebook. Tippecanoe Mall je celkem daleko, ale naštěstí tam jezdí MHD, kterou máme jako studenti zadarmo. Autobusy jsou tady rozhodně vymakanější než u nás: jsou klimatizované (takže mi v nich byla zima), mají GPS (a na netu si prý můžete zjistit, kde přesně zrovna jsou) a čekají na sebe. Když má bus zpoždění, řidič se zeptá, jestli někdo potřebuje přestupovat, a když jo, tak zavolá, aby bus počkal. Nevím, jestli mají nějakou maximální dobu, ale 10 minut určitě počkají (v neděli jezdí jednou za hodinu).

K obchodům jsem teda dojel kolem čtvrt na 12 dopoledne. A úplně mě šokovalo, že všechno bylo zavřený, nikde nikdo. Obchoďákem jen bloumal tu a tam někdo, byl to fakt zvláštní pocit. Už jsem si říkal, jestli jsem sem snad jezdil zbytečně. Pak jsem naštěstí našel nějaký otevřený obchod – a kolem 12 všechno ožilo. Zdá se, že narozdíl od Čech tady většina obchodů v neděli otvírá až v poledne. Po celkem levném obědě (necelé 4 dolary) u Číňanů nebo tak někoho jsem našel obchod s počítači a nakonec si vybral tento – Asus K50 s dvoujádrovým procesorem Pentium T4200, 3 GB RAM, 250 GB harddiskem a 15-palcovým monitorem (tento). Za 480 dolarů (za dalších 170 jsem si ale přikoupil záruku na 3 roky) mi to přišlo celkem fajn (: Na cenách ve všech obchodech je tady ale zákeřný, že jsou bez daně, takže je k nim ještě potřeba přičíst 5 – 10 % daň.

Jak je v Americe běžný, platil jsem kartou (používají je k placení mnohem víc než my). Fascinuje mě, jak málo se starají o bezpečnost placení – nechtějí pin ani nic takového. Tady aspoň chtěli, abych se podepsal, ale když jsem nakupoval jídlo, tak nechtěli ani to. Takže kdybych kartu ztratil, kdokoli ji může vesele používat. Ještě jedna zajímavost k nakupování jídla: nechápu moc proč, ale leccos (třeba mlíko a jogurty) mají jenom ve velkých baleních. U mlíka je standard 1 galon (necelé 4 litry) a zatím jsem neviděl menší balení než půl galonu.

No a dneska jsme se začali seznamovat s matematickým oddělením. Nových studentů (bez bakalářů) je přes 40. Věděl jsem sice, že nás bude hodně, ale tolik jsem fakt nečekal! Dostal jsem klíče od mé pracovny, která vypadá celkem dobře. Je sice v podzemí, ale jsme tam jenom 2 a je tak akorát velká. Taky jsem si dneska zařídil účet u místní banky; můj sáhodlouhý seznam věcí, co ještě potřebuji udělat, se pomalu krátí!

A občas si čtu PhD Comics. I když tady jsem zatím jenom chvíli, začínám vidět, jak dobře vystihuje (a paroduje) život doktoranda v Americe (:

Fuj to jsem ale napsal dlouhej blábol! Sorry, příště se snad polepším (:

Advertisements

One response to “Nakupování a zařizování

  1. Tak jsem teď narazil na další bláznivou věc s placením: stačí mi znát JEN číslo svého (amerického) účtu a své jméno k tomu, abych po internetu mohl z účtu něco zaplatit (v tomto případě ubytování na koleji). Ať žije bezpečnost! (:

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.