Začala nám škola

Od včerejška už normálně máme semestr. První překvápko se s tím pojilo hned v pondělí ráno. Když jsem totiž vyrazil kolem 9 do školy, byl najednou kampus plný lidí… nějak jsem si holt za ty dva týdny už zvykl na to, že tu skoro nikdo není.

Přednášky tu bývají víckrát týdně vždycky ve stejnou dobu – buďto v pondělí, středu a pátek vždycky na 50 minut, nebo v úterý a ve čtvrtek na hodinu a čtvrt. Díky tomu jsem už měl všechny své předměty:

V pondělí o půl desáté to byla Class Field Theory (je mi to hloupé, ale nevím, jak je to česky) s profesorem Shahidim, což je vynikající číselný teoretik původem z Iránu. Podobně jako Selmerovy grupy a galoisovy reprezentace s profesorem Goinsem, které jsou o půl druhé, to asi bude taková celkem normální užitečná přednáška… Až na to, že ani z jednoho předmětu nebude zkouška, ale jenom domácí úkoly nebo nějaký projekt.

Zato Teorie algebraických povrchů s profesorem Matsukim o půl jedenácté byla pořádná show. Matsuki je Japonec a vykládal to dost zajímavě a živě. Je tu prý nějaké pravidlo, že aby se přednáška mohla konat, musí si ji zapsat aspoň 6 studentů (takže přednášky ve 2 nebo 3 lidech jako v Praze nehrozí). A protože se Matsuki bojí, aby nás bylo dost, hlavně nás důrazně nabádal, ať se neodhlašujeme. Bude sice samozřejmě rád, když na přednášky budeme chodit, ale i když ne, stejně všichni dostaneme áčka. V sylabu, podle kterého jsem si vybíral předměty, se jaksi zapomněl zmínit o tom, že bude potřeba znát dost algebraické geometrie, kterou skoro vůbec neznám. Normálně bych si teda předmět odhlásil, ale takto to možná neudělám a zkusím tam chodit. Koneckonců mě ta látka zajímá a věřím, že přednášky budou dost zábavné a poučné, i když se nebudu úplně chytat.

Poslední z mých přednášek je pokročilá Abstraktní algebra s profesorem Abhyankarem (út, čt ve 3). To je pro změnu Ind a taky velká bedna. Zjevně nemá rád formální styl s větami a definicemi, takže přednášky asi  budou dost zmatené, ale snad zajímavé. I když jeho dnešní rozvláčné povídání (napadá mě k němu jen anglické slovo “rambling”) nepochybně leckoho (a částečně i mě) nudilo. Už nám říkal různé poučné historky, teď si vzpomínám jen na to, že matematické knížky je nejlepší číst jako román. Myslel tím to, že když čte román, tak ho zajímá, jak dopadne hlavní hrdina, a proto přeskakuje nudné pasáže a popisy – a že podobně je to potřeba dělat s  (dobře napsanou) matematickou knížkou.

Původně jsem plánoval z těchto 4 předmětů jeden vypustit, ale teď nejspíš zkusím chodit na všechny – Abhyankar a Matsuki říkali, že se známkami nebude žádný problém, takže by to mělo být v pohodě. A kromě toho chci občas zajít na nějaký seminář – dneska třeba profesor de Branges mluvil o Riemannově hypotéze. Věří, že ji dokázal, nikdo ale ho a jeho důkaz nechce brát vážně (nedej bože aby ho někdo četl!). A přitom už někdy před 25 lety podobně dokázal Bieberbachovu hypotézu – a taky mu napřed celkem dlouho nikdo nevěřil.

Nevím, jestli je to jenom Purdue, ale zdá se mi, že je tady na matice nějak nezvykle hodně takových podivínů. Přijde mi, že víc než třeba na Matfyze, takže jenom matikou to asi nebude. Ale možná jsem na ně prostě jenom zatím měl štěstí (:

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.