Čas

Dneska máme časový rozdíl mezi mnou a Čechami jenom 5 hodin (předtím to bylo 6). Sice tady taky máme letní čas, ten ale končí až za týden. A důvod k tomu rozdílu, který jsem našel na netu, je fakt dobrej:

Prý je to kvůli Halloweenu! 31. října totiž děti chodí večer od domu k domu – a když je ještě letní čas, tak je víc světla a zajede je míň aut. Je to takto teprve od roku 2007 a prý to vylobbovali výrobci sladkostí, aby se jich během Halloweenu zvládlo rozdat víc.

No a Indiana v tom samozřejmě dlouho dělala bordel, jako i v ostatních věcech kolem času. Jsou tu dvě různá časová pásma, a to převládající, newyorské, je o hodinu posunuté oproti slunečnímu času (v létě je tu poledne ve 2). A až do roku 2006 byla Indiana snad jediným kontinentálním státem USA, který neměl letní čas.

(Ty informace byly většinou z náhodně vygooglené stránky.)

Podzim

Z ničeho nic nám tu naplno začal podzim. Před 10 dny ještě bylo víceméně teplé léto, přes den bývalo kolem 25 stupňů. Teď je najednou docela zima (když je přes den 15 stupňů, tak je to hodně), nepříjemně fouká a poprchává. Jen tu nikdo nepouští draky (letadla, co nám pořád lítají nad kampusem, jsou slabou náhražkou). Zatím se mi celkem daří nebýt nachlazený – s krátkou výjimkou na začátku týdne, v pondělí jsem vůbec poprvé v Americe vynechal přednášku (kdo víte, jak často jsem chodíval v Praze do školy, asi tušíte, že je něco divně). Pak jsem si ale nakoupil zásobu česneku a s ním a  teplým oblečením přežívám ve zdraví.

Tím, jak se na podzim všechno rozpadá a rozkládá, se nechalo inspirovat i mé oblečení. Napřed se věrné červené kostičkované kalhoty rozhodly, že potřebuji nové větrání na kolenou. To by zas tak nevadilo, kdyby se pak při fotbale na nedělním matematickém pikniku nerozpadly mé úžasné sandálky (a to jsem jim věřil, že se mnou vydrží třeba až do důchodu!). Holt mě asi chtějí donutit k tomu, abych vyrazil nakupovat. A není toho málo, co potřebuji: přinejmenším boty a kalhoty, ale třeba bunda (nebo sůl!) by se taky hodila.

Moc to nakupování bohužel už nemůžu odkládat, za týden máme v pondělí a v úterý prázdniny, tak jedu na dlouhý víkend s outdoorovým klubem stanovat někam do Apalačských hor.

Minulý víkend jsem se konečně trochu seznámil se staršími doktorandy (to slovo mi vůbec nesedí jako překlad amerického “graduate student” – pod ním si totiž spíš představím něco bližšího našemu magistrovi). V sobotu jsem jel na nějaké matematické setkání na Univerzitě Illinois v Urbaně-Champaign. Byla tam spousta času si povídat s ostatními (většina jich byla z Purdue), tak konečně nemám pocit, že tu nikoho moc neznám. A v neděli jsme měli onen sandálo-vražedný piknik v přírodě. Naštěstí bylo na rozdíl od ostatních dnů krásně a docela teplo. Tak všeobecně mám pocit, že už tady znám docela hodně lidí z různých kruhů (Fulbrighti, matematici, buddhisti, Češi, spolukolejníci, …) – rozhodně víc, než s kolika se zvládám nějak aktivně stýkat.

A ve středu jsem byl na večeři u “své” americké rodiny. Emily s Robem bydlí v celkem typickém jednopatrovém domku na kraji Lafayette. Zvenku tady bohužel většina takových domů nevypadá moc pěkně, jsou z nich vidět hlavně plastová “prkna”. Vevnitř je ale celkem fajn, působí jako takový větší byt u nás. Emily “pochází” ze Slovenska (její prarodiče do USA přišli po druhé světové válce), a tak se rozhodla mi uvařit tradiční české jídlo. Můžete zkusit uhodnout, co (samozřejmě vegetariánského) to bylo. Dá se to, já si ve středu odpoledne přečetl na facebooku její status, že se chystá vařit (“Going home to make a traditional Czech meal. Wish me luck.”) – a po chvíli mi došlo, co by to mohlo být. Po večeři jsme si příjemně popovídali, jednu historku si nemůžu odpustit: mají dvě kočky, a jednu z nich pojmenovali Mac podle slovenského “mačka”. Jaksi ale nevěděli, že mačka je ženského rodu – a chudák Mac je kocour.

A moc se mi tomu nechce věřit, ale zítra to budou už dva měsíce, co jsem v Americe. Za další dva měsíce se už pomalu budu chystat domů na Vánoce!